Vilidoupatko.cz

Copak je to za podivný název článku, říkáte si možná. Webová adresa? V titulku je však zcela záměrně – a to proto, že se již příští měsíc právě na tuto doménu přesune veškeré mé online působení. A já se na tu změnu neskutečně těším :)

Posel světla

Můj projekt Posel světla (dnes fungující na doméně angelumlucis.cz – což je latinsky „posel světla“) vznikl v roce 2009 – tedy před neuvěřitelnými třinácti lety. Tehdy jsem byla devatenáctileté pískle, jenž se teprve rozkoukávalo ve světě magie a ezoteriky a můj nový web o tomto tématu vznikl na dnes již bohůmžel zaniklém serveru blog.cz. Tehdy jsem hltala veškeré nové informace o všem, co se týkalo spirituálna, a byla jsem celá divá předávat je dál. A také jsem na to, jako člověk studující měla móóře času a spoustu energie nadšeného mládí :)

Tehdy jsem si dala za cíl, vytvořit klidné místo ve vodách internetu, kde nebudu referovat o žádných náročných tématech, žádné naštvání na současný svět. K tomu jsem měla můj druhý, osobní blog. Ovšem ten se po mnoha a mnoha letech tvoření vyčerpal a mě zbyl jen jediný aktivní blog, na nějž, jak je vidno z frekvence přibývajících článků, bohůmžel nemám příliš času ani chuti do psaní.

Těsné mantinely

Jak roky běžely, škatulka posla světla mi totiž začíná být trošinku těsná. Ne, že bych plánovala sejít z cesty, kterou jsem si vytyčila už jako malá holka a ve svých jedenácti ji i stvrdila skautským slibem – „sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době“. Zní to trochu pateticky, takže jednoduše v lidštině – snažit se dělat svět lepším místem, konstruktivně zářit kolem sebe a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí šířit světlo a lásku mezi lidi.

Jenomže, jak asi všichni víme, svět není sluníčkové a jednorožcové místo. Nemůžeme jen tak vystoupat na obláček a tvářit se, že se nás netýká nic z normálního světa, jenž je sinusoidou vzletů a pádů, k němuž občas patří i slzy, bolest, vztek nebo frustrace (píšu o tom třeba v článku Konstruktivní, až to bolí).

A já si poslední roky uvědomovala, že své psaní zatěžuju čím dál silnější autocenzurou, že vybírám jen témata, která jsou „vhodná“ – tedy sluníčková, nekonfliktní a neprovokativní. A to mi rozhodně nikdy nebylo vlastní. Naopak. Nikdy jsem se nebála vyčnívat z davu, provokovat a nebát se mít jiné názory, než většina (a také o nich nahlas hovořit či psát). Jenomže uhlazená svítivá energie tuhle mou stránku odsunula do pozadí.

Světlo a stín

Krom toho jsem také opustila „andělíčkaření“ (jak tomu z legrace říkají mí přátelé pohani :D ) a dala se zase zpátky směrem, jímž jsem na cestu magie a spirituality vstoupila – tedy cestou přírodní magie, té, co je spjatá s Matkou Zemí a starobylými silami, které sídlí v každém stéble trávy, v každém kopci, říčce i kameni.

Je krásné pořád jen pozitivně hopkat po kvetoucí louce v bílých kalhotách jako v reklamách na tampóny, ale mě nikdy extrémy moc nešly. Vždycky jsem stála tak nějak uprostřed, spojovala nespojitelné, rozkročená mezi různými, zdánlivě neslučitelnými světy jako most.

A tak, když jsem loni otevřela svůj prostor Vílí doupátko, došlo mi, že právě energie víl, přírodních bytostí a krajiny, je už mnoho let bližší mému srdci, než cokoli jiného. A tuhle energii, která je místy divoká, nespoutaná, trošinku drzá a rozhodopádně nečernobílá, potřebuji implementovat i do prostoru, který tvořím ve světě virtuálním.

Nu a v neposlední řadě teď tak trochu sedím jedním zadkem na dvou židlích – e-shop a blog pod jednou značkou, obchod a prostor pro setkávání pod druhou. A je načase to sloučit do jednoho.

Vílí doupátko

Za poslední rok jsem shodila spoustu tíže, kterou jsem si nesla v sobě, odvážila se spousty nových věcí a vykročila na spoustu dobrodružných neznámých stezek. A další dobrodružství mě ještě čekají.

A tak po třinácti letech opouštím název i doménu, které stály na začátku mého působení ve spirituálním blogování. A s ním i energii, kterou s sebou nese, kterou s láskou nechávám minulosti a děkuji jí za to, že mě třináct let provázela, formovala a učila. Cítím, že je to krok správným směrem, směrem k větší volnosti, autenticitě a svobodě.

Protože tohle jsem já – spíš divoženka, než víla; spíš buřič a rebel, než jen zahloubaný snílek; spíš bosorka, než něžná čarodějka vonící po myrtě a kadidlu. Díky za těch 13 let pod názvem a doménou, které byly mou nedílnou součástí. A těším se na další dlouhé roky pod novou značkou a novou energií.

Co to bude znamenat v praxi?

Změna se týká nejen blogu, ale také e-shopu a sociálních sítí.

Pro vás, jako čtenáře, sledující a zákazníky, to znamená následující:

• během září vás čeká zbrusu nový nádherný design od mé webařky Káji, založený (mimo jiné) i na úžasných fotkách, jež vás provází i tímto článkem, od fotografky Dany
• veškeré url adresy se samy změní na novou doménu vilidoupatko.cz – máte-li blog uložený v záložkách nebo na něj odkazujete na svém webu, nebojte, budete automaticky přesměrováni na novou doménu
• facebooková stránka Angelum Lucis – Posel světla bude zcela zrušena – pokud ji sledujete, je čas přejít na FB stránku Vílí doupátko
• totéž čeká i instagramový profil angelumlucis_cz – i tam ho nahradí Vílí doupátko
• z blogu zmizelo několik desítek neaktuálních článků – staré výklady, roky staré „novinky“ a pár dnes již překonaných postupů; u spousty článků také pracuji na revizi, aktualizaci a vylepšení :)

Tak co, těšíte se? Já moc! Tak brzy na viděnou ve internetovém vílím doupátku! :)

A nebo rovnou naživo – na festivalu přírodní magie a spirituality Vílí kruhy. Už 3.září na Barbarské osadě :)