Využití mandal v praxi aneb moje mandalová stěna

O mandalách jsem toho v poslední době napsala skutečně hodně – pokud přesto pořád tápete, na následujících odkazech se dozvíte, co mandala je, tady pak jak si počínat při jejich tvorbě a nakonec i jak využít již hotovou mandalu. A právě poslední zmiňované domény využití mandal se bude týkat i tento článek. Představím vám v něm svoji mandalovou stěnu, která na celou stěnu vyrostla ze skříňových dveří. Ale popořádku:)

Už jsem několikrát psala o tom, že vymalovávání mandal jsem se začala věnovat před lety a časem se z okrajového koníčku stal větší kůň, který přešel až ve tvorbu vlastních předloh i celých mandal. Jenomže už jsem nedodala, co s těmi svými malůvkami už od začátku dělám – používám je na čištění místnosti.

Úplně na počátku mého mandalového tvoření stál pokoj – dříve můj dětský pokoj, později společná ložnice mě a mého tehdejšího partnera, s nímž jsme žili ještě pod maminčinou střechou v mém rodném domě. Ovšem kvůli ne zrovna radostné pubertě, provázené těžkými depresemi, kterou jsem mezi oněmi čtyřmi stěnami prožila, se nám v onom pokoji hodně špatně spalo, provázely nás noční můry, vracely se depresivní nálady z dob minulých a to stále dokola. Bylo třeba místnost vyčistit – a kromě nejrůznějších technik nám pomohla i mandala. Moje první (a i kdybyste mě rozkrájeli, už si nevzpomenu, která to je) pastelkami vykreslená mandala, kterou jsem přilepila na dveře od skříně, odstartovala čistící proces místnosti, ale taky zálibu v kreslení a tak jí postupně přibývaly kamarádky – a nám se s každou další mandalou na skříni spalo lépe a lépe.

Pokojíček u mámy v domě dávno odvál čas a upravily rekonstrukce a já se před pár roky odstěhovala do vlastního, ale mandaly šly se mnou. Opatrně jsem je přelepila na fólie a přendala na skříň u mě v brněnském pokoji. Místnost prozařovaly asi rok a půl a pak se zase stěhovaly – za mým drahým do rodinného domečku, který jsme půl roku společně obývali. Ale tam ani jejich síla (a značné množství), rozlepená jako ochranný val na šatní stěně, nestačila na destruktivní vlivy okolí a my se kvůli zhoršujícím se vztahům s příbuznou, žijící v domku, opět pohnuli z místa. Teď jsme se my všichni (já, můj drahý, náš pes a pochopitelně i mandaly:)) usadily v domě, kde už snad nějakou dobu vydržíme a milé mandaly nás stráží ve dne v noci – no, spíš v noci, protože jsem je umístila na stěnu ložnice, kterou zabírají skoro celou.

Tahleta „stěna z mandal“ je tak trochu stěnou i bez uvozovek, protože jejich pozitivní síla mě už nějaký ten pátek poměrně účinně chrání před destrukcemi všeho druhu a od doby, co je mám na blízku, v podstatě netrpím zlými sny ani nočními strachy. Pod postelí se žádná strašidla neskrývají, protože mandaly je tam prostě nepustí:)

Pár se jich za ty roky stěhování a přemisťování ztratilo či poškodilo a byly časy, kdy jsem třeba i rok nevzala do ruky pastelky. Ale postupně, pomaloučku, když je nálada a potřeba, svoji sbírku kulatých barevných ochránců rozšiřuju a zvětšuju – tohle je výsledek asi sedmi let občasného rekreačního vybarvování. Říkám si, že s mými mandalkami je to jako se vším dobrým v životě – začne to kapičkou, jedním dobrým skutkem, jedním úsměvem, jednou vybarvenou mandalou a pak se to postupně nabaluje a nabaluje až se ze svahu života řítí veliká barevná mandalová koule, až se věci hýbou kupředu a na tváři hraje šťastný úsměv. Zkusit to můžete i vy – je to snadné. Chce to jen udělat první krok:)