Změna myšlení pomocí hermetických principů – část IV.

Pořád vám slibuji praxi a pořád k ní ne a ne dojít, což? Ale nebojte, v tomhle díle vás zahrnu praktickými cvičeními až vám to nebude milé:) Máte-li načteny všechny předchozí části (a v nich zmíněnou doporučenou literaturu), pusťme se do další části měnění života, kde probereme čtrvtý posvátný hermetický princip – princip polarity.

Čtvrtý posvátný princip rytmu zní: Vše je duální, vše má póly; všechno má svou dvojici protikladů; podobné a nepodobné je totéž; protiklady jsou ve své podstatě totožné, ale liší se jen stupněm; krajnosti se setkávají; všechny pravdy jsou jen polopravdami; všechny paradoxy je možno uvést v soulad.

Tohle je velmi snadné a každý z nás to ví, ačkoli mu to občas nedochází. Jde o to, že dobro a zlo, láska a nenávist, smutek a radost, mír a válka, teplo a zima, ticho a hluk a tisíce dalších protikladů nejsou odlišné věci, naopak – protiklady jsou totéž, liší se jen mírou.

Jako příklad nádherně poslouží teploměr – na jednom konci je -20°C, tedy velký chlad, na konci druhém je 40°C, tedy pořádné horko. Ale stupnice je stále táž! Jak po ní klouže rtuť, posouvá se z chladu do zimy a zase naopak, přičemž hranice, kde je ještě zima a kde už je teplo není pevná, záleží na každém z nás, jak vnímáme horko a zimu.

A úplně stejně to platí i v životě. Ovšem tam rysky nevidíme, ale máme je každý uvnitř v hlavě, ve své mysli a posouváme je tu nahoru, tu dolů. A protože věci, které vibrují na stejné frekvenci se k sobě vždy přitahují, máme-li obavy o naše zdraví, opravdu onemocníme; bojíme-li se, že neprojdeme u zkoušky, opravdu neprolezeme a tak dále a tak dále.

Jak z toho ven? Velmi snadno – sledujte nákres (můj vlastní, ehm).

Dejme tomu, že si děláte obavy o peníze a vaše myšlenky se neustále točí okolo vět typu: „Co když přijdu o všechny peníze, co když neuživím děti!“ Výsledkem bude nedostatek peněz, který k sobě přivoláváte. Zkuste si ale představit v duchu takovou rysku jako je na obrázku (no klidně i nějakou hezčí:D) a sledujte, kde je vaše „rtuť“ – je-li nízko, posuňte ji výš, kam až to jenom půjde. Nemusí to být úplně nahoru, pokud to tak necítíte, ale zkuste to vycpat co nejvýš to půjde;)

Svoje rysky kontrolujte jak často chcete – nejlépe je, kdykoli si začnete dělat o daný jev starosti (Jejej, dochází mi prachy! Zase si nekoupím tu knížku/nepůjdu do kina/nedám si pizzu..) vezměte svlj sloupeček a posuňte ukazatel (rysku, rtuť ve sloupci či jak si vaše ctěná představivost žádá) co nejvýše to půjde.

Tohle se samozřejmě netýká jen peněz, ale čehokoli ve vašem životě. Zamyslete se nad tím, co vás nejvíce trápí – přátelé, partner/ka, rodiče, škola, práce, finance, nemoc… Každou z těch věcí si ukažte na pomyslné stupnici a zvedejte pěkně nahoru.

Zdá se to až příliš snadné na to, aby to byla pravda? Tak na závěr zkuste zabrousit do světa bohatých a úspěšných, mezi herce, zpěváky, podnikatele… Z většiny rozhovorů, které jsem s takovými lidmi četla, si pamatuju, že mluví o tom, že měli prostě štěstí, že to nějak vyplynulo, že je vzali náhodou a co je hlavní, stále se opakuje schéma: „Já jsem pevně věřil, že to vyjde a ono to vyšlo!“

Jako příklad mě napadá třeba Tobias Sammet, který prostě VĚŘIL, že bude slavný hudebník a taky se jím stal. Můžete to dokázat taky, ať už chcete slávu, lásku, bohatství, vzdělání, velkou rodinu nebo štěstí, věřte, že na to máte právo a pokud budete chtít, dosáhnete toho. Jen je třeba si dát pozor, aby rysky vašich přání byly stále dost vysoko a vaše vibrace nebyly strhávány jen do pomíjívé hmoty;)

Většina lidí si myslí, že když jsou kupříkladu nemocní je třeba se nejdříve zbavit nemoci a pak získávat zdraví. Známe-li ale princip polarity, pochopíme, že je to zcela nesmyslné. Tím, že se zbavuji nemoci, soustředím se na ni a pomyslná ryska zůstává dole a nahoru se posunuje jen velmi velmi pomalu, pokud vůbec. Protože nemoc a zdraví jsou dva konce jedné stupnice, stačí jen zvyšovat polohu rysky směrem ke zdraví a pracovat na získávání zdraví ihned, ne až po zdolání nemoci, které ve své podstatě není nic více, než „málo zdraví“.

Podobně se dá popsat každá situace v životě: neexistuje nenávist, jen „málo lásky“, neexistuje utrpení, je jen „málo radosti“, neexistují hrozní lidé, jsou jen „málo přátelští lidé“… kde je něčeho málo, můžeme vždycky přidat. Kdykoli tedy budete mít pocit, že je něco ošklivé, blbé, těžké, protivné, nudné, obraťte u slova znaménko na málo hezké, málo chytré, málo lehké, málo příjemné, málo zábavné a pak jen posuňte rysku na stupnici směrem k hodně. Je to mnohem snazší, věřte mi:)

A na úplný závěr – představujte si rysky pořád, posouvejte je nahoru kdykoli na ně vzpomenete nebo kdykoli máte pocit, že u některého ukazatele mohly jít dolů. Zpočátku budou ty mršky klesat pořád, při sebemenší zmínce o problému v té které oblasti uvidíte, že se rafička požene dolů jako namydlená. Trpělivě je zvedejte jak pilot v řídící kabině letadla nebo jak DJ u mixážního pultu a časem seznáte, že drží nahoře mnohem snáz. To bude v době, kdy se váš život začne měnit nejen v hlavě, u mixážního pultu vašich priorit, ale i venku v realitě. S přicházející radostí se všechny rysky začnou držet nahoře samy od sebe a kontrola bude nutná jen čas od času.

No a někdy v té době (u někoho za pár dní, u jiného v řádu měsíců a let, záleží jen na vaší píli a míře sebelásky) si začnete říkat, že si to nezasloužíte, že když je dobře, musí být i zle a právě o tom si povíme v příští části pojednávající o pátém posvátném principu, principu rytmu.

Pátou část naleznete TADY.