Duchovní bloudění

Dneska mě na internetu opravdu pobavil následující obrázek. Nejsem sice buddhistickým mistrem, který by plísnil svého žáka, ale občas se setkávám s lidmi, kteří se až příliš ponořili do duchovní světa a pro stromy pak, jak se říká, nevidí les. A právě je mi tento obrázek připomněl.

V duchovnu až po uši

V komentářích, v poradně, mezi svými známými i u sebe v obchůdku se občas setkávám s lidmi, pro něž se duchovní zážitky staly až posedlostí. Chodí od semináře k semináři, prožívají meditaci za meditací – a ve všem vidí poselství, znamení, čištění, zprávy od duchovních průvodců. Jenomže v záplavě obrazů a vizí se někdy ztrácí to nejdůležitější.

„Včera jsem v meditaci hovořila se svými anděly a bavili jsme se o vztahu s mou matkou. Podle nich je se mnou energeticky až příliš propojená, provedli jsme tedy odpoutání stříbrné nitě, která nás spojovala. Už mě nebude vysávat.“

„Vyčistila jsem na semináři svou studánku minulosti a tím se zbavila karmické zátěže a vyléčila vztah s bratrem.“

„Nechala jsem si načíst spirituální pole. Má modrou barvu. Změnila jsem ji na růžovou a tím si do života přivolám lásku.“

Cesta nebo cíl?

Co mají všechny tyto prupovídky společného? Změny se dějí jen a pouze uvnitř, v hlavě, v energetickém poli, v meditační krajině. Ale ti, kteří je činí, pak často zapomínají změny manifestovat i ve fyzické realitě. A tak vztah s matkou zase najede na energetické upírství. Bratr si zase přijde půjčit peníze. A láska, světe div se, za námi nepřijde do obýváku, kde se cpeme čokoládou u Netflixu.

Tím v žádném případě neshazuji důležitost změn v našem mindsetu. To, na co myslíme, to přitahujeme – tohle pravidlo samozřejmě platí. Ale vizualizace přetržené stříbrné stuhy není trvalá změna myšlení. Tu provádíme každý den a kolikrát to chce dost trpělivosti dotáhnout ji do konce.

Všechny ty mlhou zahalené hory v meditační krajině a zjevení staří mistři u jezírka s lekníny jsou krásná věc – dokud je to jen jeden z prostředků sebepoznání, který nás pak dovede ke skutečným změnám v našem chování, prožívání a myšlení.

Jakmile se ale tyhle „moudré“ vhledy a čechrání aury stanou místo cesty cílem, unikne nám to nejpodstatnější – život sám.

Nesleduj kraviny – praktikuj :)

Jste víc prakticky založení?

Nebaví vás plné talíře ezo omáčky s pár nicneříkajícími moudry jako přílohou?

Pokud nechcete koukat po raccích ve stínu luny, ale pustit se přímo do práce, mám pro vás praxí a konkrétními radami nabitý kurz Můj magický oltář. Více se dozvíte kliknutím na banner níže:)