Tis – strážce zásvětí

Tis roste v celé Evropě i severní části Asie, najdeme jej i v severní Americe. Tento stálezelený jehličnan patří k nejstarším druhům dřevin, pochází z druhohor a na zemi se tak vyskytuje přes 200 milionů let – mnohem déle, než člověk.

Tis – strážce zásvětí

I délkou života tis člověka hladce předčí – běžně se dožívá až 300 let, najít ale můžeme i tisícileté kmety. Roste velmi pomalu, proto i staré stromy mívají úzký kmen a díky natěsnaným letokruhům patří jeho dřevo k nejtěžšímu a zároveň je velmi pružné. Těžko říci, zda se jedná o strom či keř – některé tisy rostou nízko u země, jiné se mohou tyčit až do výšky kolem 20 metrů.

U nás roste především tis červený (latinsky taxus baccata), který patří mezi ohrožené rostliny a je přísně chráněný. V parcích a zahradách se ale můžeme setkat i s jinými, méně vzácnými druhy.

Tis červený má tmavozelené, ze spodu světlejší, ploché nepichlavé jehlice a červenohnědošedou kůru, která se odlupuje v plátech. V létě obroste červenými plody, které jako jediné nejsou na celé rostlině jedovaté.

Původ názvu tohoto stromu je nejasný, je možné že české (resp. slovanské) slovo tis je odvozeno od latinského názvu taxus a to zase pochází z řeckého tóxo – luk. I v jiných jazycích je tis spojován s výrobou luků – starogermánské slovo ýr (z nějž pochází anglické yew) znamená jak tis, tak luk. Kořen slova „ei“ u názvu germánské runy, označující tento strom – eihwaz – pak znamená načervenalý.

Tis v lidových tradicích

Tis byl uctívaný jako posvátný strom v mnoha kulturách. Snad naši dávní předkové vycítili jeho starobylou historii, sahající miliony let do minulosti, kdo ví. Ať již kvůli své jedovatosti, či kvůli výrobě luků určených k zabíjení (nebo z úplně jiného, nám neznámého důvodu) byl tis odjakživa spojován se smrtí. Staří Římané jej spojovali s bohem Saturnem a na znamení smutku kněží nosili tisové věnce.

Tis však nebyl jen symbolem smrti, ale také znovuzrození. Ze starých větví tisu vyrážejí nové zelené větvičky a strom se tak neustále obnovuje. V mnoha legendách se dokonce traduje, že vzrostlý strom vzešel z obyčejné tisové hole zabodnuté do země. Dodnes se tedy tis vysazuje na hřbitovech jako symbol koloběhu života.

Lidové legendy se pojí i s mnoha konkrétními stromy. Například u hradu Pernštejn se traduje, že se tudy vracel poutník ze Svaté země a do země zarazil tisovou hůl. Z té pak vyrostl mohutný strom, jenž dnes s šířkou kmene kolem 4,5 metru patří k nejširším tisům v České republice. Dokud se stromu bude dobře dařit, bude prý prosperovat i hrad Pernštejn. A možná tomu tak skutečně bude – v roce 2005 se ze stromu ulomila mohutná větev a o týden později hrad zachvátil rozsáhlý požár.

TIS U HRADU PERNŠTEJN

Tis v magii

Podobné pověsti o poutnících, zabodnutých holích a strážení hradů, zámků či klášterů se tradují po celé Evropě. Snad proto, že tis stráží hranici mezi světem živým a mrtvých, byla mu přisuzována i značná magická moc. Jeho dřevo se používalo jako ochranný amulet před čarodějnicemi a démony.

Větévky tisu zastrkané za oknem by vás měly ochránit před všemi zlými silami. Staří Slované proto vyráběli z tisu také nábytek či kolébky pro děti.

Symbolem tohoto čarovného stromu je runa Eihwaz, která též slouží jako účinný amulet proti negacím a jako průvodce náročnými životními zkouškami. Ve věštění je Eihwaz zvěstovatelem změny, někdy trochu bolestivé, leč nutné k přerodu – znovuzrození.

Kouř z tisového dřeva pak podle pověr pomáhá při komunikaci s dušemi zemřelých. Vzhledem k jedovatosti rostliny bych to ale raději doma nezkoušela :)

RUNA EIHWAZ (TIS)

Tis v léčitelství

Tis je totiž až na malé červené plody prudce jedovatý. Červené bobulky jedí ptáci a drobná zvířata a svými výkaly šíří semínka, ukrytá uvnitř, po okolí – ale pozor, tato semínka jsou jedovatá také. Neměla by vás však ohrozit na zdraví, pokud je nerozkoušete.

Zato snězení i menšího množství jehličí může mít smrtelné následky. Jedovatou látkou je zejména alkaloid taxin, který již během několika minut po požití způsobí zvracení, křeče a bolesti žaludku, následně bezvědomí a zástavu srdce.

Kvůli toxicitě se v léčitelství tis již nepoužívá. Ve starověku a středověku se však v malém množství užíval jako lék proti vzteklině nebo střevním parazitům, zejména ale však jako abortivum – tedy prostředek pro vyvolání potratu.

Přesto však tis našel uplatnění v moderní medicíně a z vyrábí se z něj některé léky na rakovinu prsu, vaječníků a plic.

O tisu stručně

polarita: mužská
planeta: Saturn
živel: voda
božstva: Saturnus, Hekaté, Morrigan, obecně božstva zásvětí a smrti
sběr: nic nesbíráme – rostlina je jedovatá
léčivé látky: taxan (jinak jedovatý alkaloid), z nějž se vyrábí léky na rakovinu
využití v léčitelství: pro osobní použití žádné
využití v magii: znovuzrození, ochrana, komunikace se světem mrtvých, věštění